Kromě své primární funkce, kterou je produkce potravin a obdělávání půdy, může farmařství také utvářet krajinu, chránit životní prostředí a území a zachovávat biologickou rozmanitost, udržitelně hospodařit se zdroji, přispívat k socioekonomickému přežití venkovských oblastí a zajišťovat potravinovou bezpečnost. Pokud zemědělství ke své primární úloze přidá jednu nebo více těchto funkcí, lze jej označit za multifunkční.“ (OECD – Organizace pro hospodářský rozvoj a spolupráci – 2001). Podle definice Generálního ředitelství pro zemědělství Evropské komise multifunkčnost sdružuje tzv. doplňkové role, které zemědělství plní ve společnosti vedle své role producenta potravin, četně poskytování veřejných statků, jako je zabezpečení potravin, udržitelný rozvoj, ochrana životního prostředí, životaschopnost venkova a udržování obecné rovnováhy ve společnosti mezi příjmy zemědělsců a příjmy lidí z jiných zaměstnání. Multifunkčnost zemědělství lze definovat jako schopnost primárního sektoru produkovat sekundární zboží a služby různého druhu společně a do jisté míry nevyhnutelně spojené s výrobou produktů určených pro lidskou a živočišnou spotřebu.
